Lichotit neumí každý. A v podcastu je to ještě těžší. Host přijde do studia a ty najednou vidíš něco, co si říká o komentář. Nový účes, klobouk, jiná energie, možná viditelná změna postavy. A teď — co s tím? Říct to? Neříct to? A pokud ano, jak to nezkazit?

Začátečníci často přestřelí. Přijdou se slovy: „Vy dneska vypadáte skvěle!“
A tím to celé uzavřou. Host se buď začervená, nebo se začne ošívat, protože to zní jako hodnocení. A to lidi většinou nemají rádi.

Zkus to jinak, Nechválíš objekt, ale dojem.
Místo: Ta košile vám sluší…
Spíš: „Ta barva dělá dojem, že máte výbornou náladu. Je to tak?“

Když si všimneš, že host zhubnul. Řekni:
„Působíš klidněji. Máš jinou energii než třeba před rokem.“

A co když jsi hosta v mládí obdivoval? Neříkej to jako fanoušek. Můžeš to pojmout takhle:
„Pamatuju si, že když jsem vás slyšel poprvé, úplně mě to zastavilo. Měl jsem pocit, že říkáte věci, které jsem v sobě měl, ale neuměl pojmenovat.“ To je dospělý obdiv. Respektující.Pochvala v podcastu nemá potvrzovat ego. Má potvrzovat pozornost.

A přesně ve chvíli, kdy tohle host ucítí, začne mluvit úplně jinak.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz